Báseň
Ruka znavena chladem,
tuhne a nevládne dál,
litery psané jí,splývají žalem,
abych o ni se teď bál.
Můza! Pero nezná mezí,
struny mé harfy hladí mi prsty,
tajemství plují…kdysi tak cizí,
archy nesou je přes všechny mosty.
struny mé harfy hladí mi prsty,
tajemství plují…kdysi tak cizí,
archy nesou je přes všechny mosty.
Pouť do dálek panenských,
odhalí začas svá nitra,
pak v klidu vyčkají chvílí svých,
by druhým též naděje svitla.
odhalí začas svá nitra,
pak v klidu vyčkají chvílí svých,
by druhým též naděje svitla.
Nedbaje pohrobků nespočet,
běží si pro další znamení,
první kdo spatřil jich vzlet,
právo k nim má teď hrdelní.
běží si pro další znamení,
první kdo spatřil jich vzlet,
právo k nim má teď hrdelní.
Brzdou jen vzlet ješitný,
pravda deroucí se z hlubin lží,
pach minula není jediný,
kdo v klidu skrytě sní.
pravda deroucí se z hlubin lží,
pach minula není jediný,
kdo v klidu skrytě sní.
Odleva měšec chvály obdrží,
odprava křikne hora vzbouřenců,
neví teď co bylo lží
a čím uchvátil dav milenců.
odprava křikne hora vzbouřenců,
neví teď co bylo lží
a čím uchvátil dav milenců.
Šavlí protne tenkou nit,
tu jež uvolnila myšlenku,
víc nespatří již denní svit,
jen v nitru pozná milenku.
tu jež uvolnila myšlenku,
víc nespatří již denní svit,
jen v nitru pozná milenku.
Tak duše básníka zpitá žalem,
dosahuje vrcholu…
smrt prochází se kolem,
ne již nikdy nebudeme spolu.
dosahuje vrcholu…
smrt prochází se kolem,
ne již nikdy nebudeme spolu.


Skláním se...