close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Verše něžně jdoucí

13. srpna 2005 v 18:00 |  Vlastní tvorba
Báseň


Ruka znavena chladem,
tuhne a nevládne dál,
litery psané jí,splývají žalem,
abych o ni se teď bál.
Můza! Pero nezná mezí,
struny mé harfy hladí mi prsty,
tajemství plují…kdysi tak cizí,
archy nesou je přes všechny mosty.
Pouť do dálek panenských,
odhalí začas svá nitra,
pak v klidu vyčkají chvílí svých,
by druhým též naděje svitla.
Nedbaje pohrobků nespočet,
běží si pro další znamení,
první kdo spatřil jich vzlet,
právo k nim má teď hrdelní.
Brzdou jen vzlet ješitný,
pravda deroucí se z hlubin lží,
pach minula není jediný,
kdo v klidu skrytě sní.
Odleva měšec chvály obdrží,
odprava křikne hora vzbouřenců,
neví teď co bylo lží
a čím uchvátil dav milenců.
Šavlí protne tenkou nit,
tu jež uvolnila myšlenku,
víc nespatří již denní svit,
jen v nitru pozná milenku.
Tak duše básníka zpitá žalem,
dosahuje vrcholu…
smrt prochází se kolem,
ne již nikdy nebudeme spolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dawnie Dawnie | Web | 13. srpna 2005 v 21:58 | Reagovat

Skláním se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama