Báseň
V temné noře,ukryt jak stydlý pes,
zmítán křečí padlých můz,
nespatřím již stromy kvést…
padám hloub v jícen vlastních hrůz.
Nemohu… Já nemohu dále vést
svou mysl na úpatí hory snů,
klamat tělem je můj trest
za nespočet tak trpkých dnů.
Již nelze zpět
Já pozbyl smyslu svého
Mu souzeno je,též se chvět.
Na dně jícnu ohnivého
Tam plamen smetl všechnu čest
Snad z nebes zřím pak kousek svého…


Good....