Proč lidé volí Komunisty?

13. srpna 2005 v 11:42 |  Společnost
Autor: Luca Ferrini

Překlad: Michaela Viková
Originál článku je krácen z důvodu obsáhlosti.
Život bez svobody v područí komunistického režimu je jen polovičním životem. Nejen pražané si to jistě pamatují. Jistě se poučili. Proč se potom stane, že velké procento populace podporuje návrat zpět ke komunismu?
Můžeme spekulovat, že lidé, kteří dnes v Itálii volí komunisty, nemají žádné zkušenosti s totalitním státem. Možná, že jsou komunističtí voliči příliš mladí nebo naopak příliš staří na to, aby porozuměli důsledkům svého chování. Užívají si relativně vysoké svobody naší země, kde hlasování pro komunisty znamená rebelii. Kdyby věděli, co komunismus skutečně znamená, pravděpodobně by změnili názor.
Tento jednoduchý pohled na věc v Praze není možný. Lidé zde velmi dobře vědí, co je komunismus. Zažili ničivou sílu nerespektování soukromého vlastnictví ve jménu blahobytu. Komunismus znamená popření všech svobod. Tito lidé žili čtyřicet let touto noční můrou a teprve nedávno se probudili.
Existuje mnoho možných vysvětlení, ale nejpravděpodobnější je to, že pro některé lidi je vidina toho, že budou sociálně zabezpečeni, přitažlivější, než zodpovědnost, která plyne ze svobody.
Věřit v právo na osobní vlastnictví a ve svobodnou společnost znamená přijmout velkou zodpovědnost: co by měl dělat stát můžete udělat sami, nebo ve spolupráci s někým dalším, ale ne kolektivně. Povinnost padá na jednotlivce a každý je za své jednání zodpovědný. Jestliže uděláte chybu, zaplatíte za ni. Jestliže budete úspěšní, budete odměněni a budete si moci svobodně vybrat, jak se svým úspěchem naložíte.
Jednotlivci jsou stále méně a méně zodpovědní. V Evropě vyrostlo mnoho lidí s představou, že jim stát něco dluží: práci, péči o zdraví, bezplatné vzdělávání, dovolenou, štěstí a záchranu z beznaděje. Lidé jsou vedeni k tomu, aby věřili, že se stát vždy postará o jejich problémy a utiší jejich nespokojenost. Lidé jsou nuceni věřit, že ať se stane cokoli (ztratí práci, onemocní, začnou být deprimovaní), je tu stát, který jim pomůže.
Koncept odpovědnosti je jednoduše opuštěn. Neexistuje žádné soukromé vlastnictví, tudíž je vše závislé na státu. Žádný jednotlivec není za nic zodpovědný.
Pokud byly komunistické nebo demokratické vlády u moci po několik dekád, je velmi těžké vrátit se znovu ke svobodě. Lidé si zvykli na záchranné sítě, na přenechání své vlastní odpovědnosti státu.
Stát tak sám vytvořil psychologické podmínky, které zapříčiňují, že část populace sní o světě, kde stát dělá vše, stará se o všechny a drží každého v permanentní infantilní závislosti. Čím více stát do fungování společnosti zasahuje, tím více korumpuje mysl člověka a kulturu.
Komunismus si můžeme představit jako druh prodlouženého pobytu ve stále zaopatřeném domově po boku maminky a tatínka, kde jsou všechny věci a potřeby zajištěny někým jiným než námi samotnými. Komunismus znamená nikdy nemuset opustit rodné hnízdo.
Pravda o komunismu a státním plánování vůbec je však taková, že nevede k bezpečí a štěstí - k příjemným vzpomínkám na život pod ochranou našich rodičů - ale k nařizování a zakazování, k šedivému stagnujícímu světu, postrádajícímu jakoukoliv tvořivost a krásu, ke světu vypadajícímu jako Praha za starých časů a ne v současných dnech své slávy. Nechť se nikdy nevracíme zpět!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 supergirl supergirl | 13. srpna 2005 v 16:27 | Reagovat

komunisti fuj,

páchnou jak hnuj.

2 SQi SQi | Web | 14. srpna 2005 v 15:18 | Reagovat

Zatočme s komunisty a socialisty! Ani o krok nazpět!

3 Janka Janka | E-mail | Web | 15. srpna 2005 v 11:14 | Reagovat
4 Pietro Pietro | Web | 16. srpna 2005 v 13:53 | Reagovat

nemám rád komanče

5 007 007 | 13. října 2012 v 18:07 | Reagovat

Nechť se nikdy nevracíme zpět!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama