Ó duše... tys kouzlo ztratila

17. srpna 2005 v 21:00 |  Vlastní tvorba
Báseň


Pár kapek na čele,
studený pot.
Ptám se teď boha nesměle,
kdy shoří ten prohnilý plot.
Modlitby marné... už nevěřím.
Poraď kdos,jak šarmu získat zpět.
Jak duši svou k životu zas probudím,
a krásu vnímat budu smět.
Ta choroba nezná slitování,
prosím... odejdi a zhyň už navždy,
by mnou zas všichni byli milováni
a hrůza okusila teď mé pravdy.
Kdo stvořil vůbec tuhle hrůzu,
proč trpím teď pouze Já.
Ty nezahubíš moji můzu,
ta zůstává navždy svá.
Až pojde příznak téhle choroby,
kynu slunci radostně... by vstoupilo.
Oživíme společně zas všechny rovy,
jež kdysi utrpení zhatilo.
Žije zas všechen verš,druhu rozličného,
rým čeká by též se připojil.
Pouta blednou v zemi neživého,
zpátky vrátil se můj styl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Soptík Soptík | E-mail | Web | 11. ledna 2006 v 11:06 | Reagovat

Závidím ti slovní zásobu. Co napíšu já, je jako když z popelnice vytáhneš :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama