Někdy příště

20. srpna 2005 v 9:35 |  Vlastní tvorba
Báseň

K večeru proráží si jasná záře
cestu ven,skrz nebeské tváře.
Na chvíli se skryje jen
tu zdraví ji hned nový den.
Za ranního kuropění
zaniklo již všechno snění.
Snílek zas jen obyčejný tvor,
jemuž zbyl jen smutný vzdor.
Prosba,nářek ba i lkaní,
marná jsou teď jeho přání.
Den přec taky má své klady,
však pro svou noc,bych stavěl hrady.
Při západu slunce snění?
Křiknu "Ano"… nad to není.
Den u konce je se silami,
krása je to k pohledání.
Na to noci síly opouští,
život probouzí se radostí.
Tak trvá to už řádku let,
jen skočit tam a zase zpět.
Jen ber co zrovna k mání jest,
neb nejsi sám,kdo chce to snést.
Hleď jak svěže k vzniku nabádá,
hlupák ten kdo zaváhá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama