Návrat poutníka

16. srpna 2005 v 16:00 |  Vlastní tvorba
Báseň


Spletitá změť větví a kmenů,
horizont v dáli spatřil málokdy,
ukryt za tím co léta se množí,
usíná vzdálený hlas poutníkův.
Ruce bolavé od trnů navždy ukrytých,
hledají cestu uvnitř masy žijících,
zapustil kořeny,
zmítal se v bolesti,
by dokázal tomu co vlastní klíč,
sílu svého Já.
Kolem smečky hadů
navždy strnulých
a přesto živých,
brodí se k cíli.
Je tu zas den,
ruce ožily,
poslední nápřah a...
spatřil ji.
Je to Ona... rodná vesnice.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 veki veki | Web | 29. července 2011 v 22:27 | Reagovat

Ano, ano! To je pěkné, moc. Ten pocit návratu bych chtěla někdy zažít.
Často mě ale i bez odloučení stále překvapuje, jak je u nás krásně, ta malebná kopečkatá krajina!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama