Báseň
Spletitá změť větví a kmenů,
horizont v dáli spatřil málokdy,
ukryt za tím co léta se množí,
usíná vzdálený hlas poutníkův.
horizont v dáli spatřil málokdy,
ukryt za tím co léta se množí,
usíná vzdálený hlas poutníkův.
Ruce bolavé od trnů navždy ukrytých,
hledají cestu uvnitř masy žijících,
zapustil kořeny,
zmítal se v bolesti,
by dokázal tomu co vlastní klíč,
sílu svého Já.
hledají cestu uvnitř masy žijících,
zapustil kořeny,
zmítal se v bolesti,
by dokázal tomu co vlastní klíč,
sílu svého Já.
Kolem smečky hadů
navždy strnulých
a přesto živých,
brodí se k cíli.
navždy strnulých
a přesto živých,
brodí se k cíli.
Je tu zas den,
ruce ožily,
poslední nápřah a...
spatřil ji.
ruce ožily,
poslední nápřah a...
spatřil ji.
Je to Ona... rodná vesnice.


Ano, ano! To je pěkné, moc. Ten pocit návratu bych chtěla někdy zažít.
Často mě ale i bez odloučení stále překvapuje, jak je u nás krásně, ta malebná kopečkatá krajina!