Splín s milenkou Únavou
drtí vše co zanechal jim den
spanile s tváří nevinnou
přijdou,by žádali o ruku jen.
k večeru jen pohrobci,
nabídnou své srdce denní,
tomu,jež stává se pánem,noci.
bez klepání vráží do dveří,
"teď Vy budete mi sloužit"
křikne v horu prachového peří.
stačí půlkrajíc noci ukrojit,
nato padá v ústa kleští,
až s dalším dnem smí se spojit.
není cesty zpět.
Den už není v nás
k spánku ukládá se svět.


Jak ty to všechno stíháš...???