Hadí nevermore

15. srpna 2005 v 16:00 |  Vlastní tvorba
Tak trochu smělá alegorie na Poeova Havrana


Se dnem ámen v plné kráse
Noc halí Východ v plášti tmy
Kde ona je tam jsme i my
Tak mužně dlíme v její spáse
V noci spát? Již víckrát ne
Času nazbyt,před i poté dostatek
Co počít v tak husté zlobě
Nezbývá než vzhlédnout k tobě
Svléknout ti tvůj kabátek
Otálet a přemýšlet? Již víckrát ne
Tma jedinou mi milenkou
S ní můžu zahnat splín
Líbat víc a hladit klín
Dokud spolu neusnou
Spasit druhé? Již víckrát ne
Za oknem to divně syčí
Vítr pohrává si s "přítelem"
Už běžím,otevírám, rychle sem
Vítej…Ty jež později mě ničí
Soucit? Již víckrát ne
Jak smíš tak lehce vstoupit
Přec není zde neřestí
Nenajdeš tu štěstí
Ty jež viníky chceš koupit
Smlouvat? Již víckrát ne.
On rdí se jak boží mlýn
Jen klam…tlamu doširoka ustavil
Snad chvíli by i odprosil
Rázně zaťal ve mně klín
Iluze? Již víckrát ne
Já příliš vyčkával kdy osmělí své pudy
Teď viník jsem ač přece čistý
Sune se a očima si myslí…
Zas jeden co nedopil své živé vody
Spása? Již víckrát ne.
Pozdě…slova už jen kamení
Společně teď zmítáme se
On jak šála po krku se nese
Prosím…jen spatřím své znamení
Podat ruku? Již víckrát ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soptík Soptík | E-mail | Web | 11. ledna 2006 v 11:09 | Reagovat

Dobrý námět ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama