Draperie

14. srpna 2005 v 17:00 |  Vlastní tvorba
Báseň


Ó…jak silně chvěji se dnes
před zraky Tvých milenců,
odér mých zornic pomalu kles,
blíží se k hrobu všech chráněnců.
Kobercem noci halí se ulice,
bloudím a hledám svou milenku,
zbývá jen zatuchlá světnice,
ta jež nemá svou kmotřenku.
Netřeba prosit ji každým dnem,
je tu a nehnutě sdílí můj dech,
zavelí rázně zmáčeným zdem
a marně hledá svůj břeh.
To smutný těla bol jde vpřed,
zarudlé hledí a moře slz,
ostatky naděje z podlahy smet,
z paláce náhle stala se tvrz.
Samota nevalné chuti,
brojí a nechce to vzdát,
čekám zda sklo ustojí to pnutí,
rána… a střepy drtí můj snář.
K ránu pak opadá ten černý mrak,
saju ten nádherně lahodný mok,
a v dáli prchá můj strach,
by stal se pánem bezedných stok.
Úsvit tak nádherný je dnes,
vnímám zas flóru,pučící květ
smysl se vrátil z pouti přec.
Leč patřím jiné…vracím se zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SQi SQi | Web | 14. srpna 2005 v 19:34 | Reagovat

Taky hezký, neějak Ti ta poezie de.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama