Česká škola podnikání

10. srpna 2005 v 9:51 |  Domácí

Aneb - V Kocourkově beztrestně a vždy s úsměvem na rtech
Představitelé moci nám neustále dávají jedinečnou příležitost, pokusit se o nápravu věcí veřejných. Tím, že zákony (vypadá to že záměrně) jaksi nedotahují do konce, dávají nám vlastně možnost volby, jak problém vyřešit. Ne Oni tady přece nejsou od toho aby konali, naopak, mají v rukou jen trumfová esa v podobě konečného rozhodování, kterými přebijí s pocitem nevinnosti jakýkoliv návrh, který nezapadá do předem dané koncepce. A ty občane? Jak jsi na tom? Nezoufej. Není třeba se tím zabývat! Jsme s tebou, dal jsi nám přece svůj hlas a my tě nezklameme. Tahle věta vzhledem k dnešní situaci je s velkou pravděpodobností Preambulí města Kocourkov.
Zdeněk Zemek... Ocelářský král, jak je mnohými nazýván, využil možnosti dané zákonem věru ušlechtile. Ukázal všem, že pokud člověk nerezignuje a vzdá se svého svědomí, pak lze uspět i na poli byznysu a co na tom, že podle zdravého lidského rozumu jde vlastně o podvod? Zákon nadevše. Toť heslo příštích úspěchů. A není divu. Příležitosti je dost.
Tenhle podnikatel, jeden z největších dlužníků České republiky začal jako obyčejný "obchodník". Po revoluci se "trhl" mateřskému podniku a začal obchodovat. Rok 1994 byl pro něj začátkem "skutečné kariéry". Vrátil se do Železáren, ale ne už jako zaměstnanec, ale jako majitel. Dále své impérium rozšiřoval a vypadalo to, že se nezastaví. Jediný problém byl, že většina jeho aktivit byla postavena na křehkých základech. A těmi byly dluhy. Tehdejší IPB měla zřejmě dojem, že pan Zemek je jakýsi nadčlověk, který plní sliby. Bohužel sliby se změnily na závazky a vzhledem k tomu, že Zemkovy firmy pod jeho vedením nedokázaly prosperovat, zbyl na tvářích bankéřů jen věčný "úsměv".
Po pádu IPB se jeho dluhy dostaly do rukou ČSOB. Okamžitě byl navržen konkurz. Jenže na scénu přicházejí ostřílení právníci pana Zemka. Jsou hromadně podávána odvolání a osočení z podjatosti soudců. Odborový předák Josef Martoňák, sám uvedl, že díky konkurzu na Železárny Chomutov, firma zachovala výrobu a blíží se zisku. Potvrdil, že to byly právě Zemkovy obchodní firmy, které Železárny v Chomutově vysávaly nelidskými provizemi. Typický příklad člověka hrajícího si na podnikatele. Hra je celkem jednoduchá, musí, přece není možné se zaobírat problémem do hloubky. Jednoduše stanovit pravidla (v souladu se zákonem samozřejmě) a vydat se na lup.
Státní Konsolidační agentura převzala nedobytné Zemkovy dluhy v rámci státní záruky. Horký brambor změnil majitele. Stát nezískal nic, naopak poskytl záruku. A pan Zemek mu poslal blahopřání k "rozumnému" rozhodnutí a neopomenul přidat nehynoucí výraz "Já za nic nemohu!?" a částečně měl pravdu.
Ale nebyl by to pravý český podnikatel, kdyby nebojoval až do konce. Jakousi formální chybou se mu podařilo zrušit konkurz na Chomutovské železárny a vrátil se k nelibosti všech, jako jejich zatracovaný majitel zpět. Musel si udržet pověst a směr který prosazuje, takže nezbylo než přejít opět od prozatimní prosperity podniku zpátky na osvědčenou dráhu úpadku.
Konsolidační agentura nabídla Zemkovy dluhy (5mld) k prodeji. Nabídka byla nízká (350 mil.). A takovýto prodej by byl zřejmě moc podezřelý. Nezbylo než Dluhy zahrnout do jakéhosi 40mld. balíku a zkusit to znovu. Rok 2002 byl "úspěšný" dluhy byly prodány skupině EC Group Pavla Tykače. A jak to tak chodívá nastal útok na lidské svědomí. Ne božím (jak se někomu může zdát), ale lidským faktorem byly zrušeny všechny konkurzy, které v minulosti "ohrožovaly" Zemkovy firmy a dluhy byly prodány...hádejte komu? Správně samotnému "králi" dlužníků Zemkovi. Očištěné firmy mu tak zůstaly a vlastně se nic nestalo.
EC Group přiznává, že dluhy většinou končí v rukou samotných dlužníků. Jsou zřejmě jen takovými prostředníky na cestě za bohatstvím. Vždyť přece vydělali balík. Tak proč by se měli zajímat o detaily transakce. O peníze jde přece až v první řadě.
A co jiné dluhy svérázného podnikatele? ČSSZ tvrdí, že se dohodli na splácení. Hezká odpověď. Jen kdyby si odpustili klišé v podobě věty: "Pohledávky vymáháme všemi dostupnými formami".
Jak může někdo, jehož podniky neprosperují splácet dluhy?! Splátkový kalendář je nejspíš podobný sítu na cukr. Taky propadnou jen nejmenší kousky a velké zůstanou nedotčeny a dál si žijí svůj sladký život. Holt na ty malé musíme s bičem a velcí nám to prominou. Ještě se jim tak omluvit za tu opovážlivost něco po nich vymáhat a můžeme si gratulovat ke vzniku nové skupiny "KOCOURKOV s.r.o."
Nešlo by přece jen více ohlídat, jak ošetřením zákona, tak i samotným zpytováním svědomí, aktivity těchto rádoby podnikatelů?! Není snad na ministerstvech dostatek poradců a lidí, kteří tvoří zákony. Nebo jsou všichni vždy, když dojde k problému momentálně zaneprázdněni.
Má vůbec smysl ještě doufat a brojit? Jistě že ano! Pokud ne, tak je to jedině příležitost pro další podobné Zemky, Charouzy, Junky a desítky jiných chytráků. Nezbývá než skutečně doufat, že takovýchto politicko-finančních filutů je menšina. Nedělejme proto stejnou chybu a nedávejme příležitost této, byť menšině k roztahování nenasytných chapadel!Nevolme sliby a fráze-Volme konkrétní návrhy a takové zástupce, kteří pochopí, že byli zvoleni pro lidi a musí - ano musí - konat pro lidi!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bůchví Bůchví | E-mail | Web | 10. srpna 2005 v 10:45 | Reagovat

Tak tohle se mi teda fakt číst nechce...

2 občan občan | 10. srpna 2005 v 11:22 | Reagovat

To chápu. Ale něco nejde prostě napsat na pár řádků. To by byla jenom okopčená fakta. Takže ať se každý rozhodne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama